|
|
Experimentální metody studia aerosolových nanočástic.
Ždímal, Vladimír ; Schwarz, Jaroslav ; Ondráčková, Lucie ; Ondráček, Jakub
V novém miléniu enormně vzrostly experimentální možnosti studia aerosolových částic. Nejen, že je možné určit rozdělení velikosti částic v různých metrikách, nejen, že lze určit velikostně rozlišené chemické složení, ale byly vyvinuty metody, které umožňují, aby všechny tyto úlohy byly řešeny naráz v reálném čase. Tyto metody vycházejí z několika základních fyzikálních principů: molekulární difúze založené na Brownově pohybu, elektrostatické separace definovaně nabitých částic, kondenzačního růstu částic, gravitačního usazování, urychlení částic v tryskách, setrvačné impakce a rozptylu světla na částicích.\nPokud bychom se však specificky zajímali o separaci částic o průměru menším než 100 nanometrů, výběr experimentálních metod by se podstatně snížil. Ve skutečnosti máme pouze čtyři fyzikální principy, které lze použít v tomto rozsahu velikostí s rozumnou mírou nejistoty: Brownův pohyb, elektrostatiku, impakci a kondenzaci. Pro stanovení chemického složení v daném rozmezí velikostí je nejběžněji používaná kombinace fyzikálně-chemické ionizace s hmotnostní spektrometrií, avšak rozsah kvantifikovatelných látek je značně omezen.\nV poslední době je stále důležitější sledovat expozici pracovníků aerosolovým nanočásticím. Úloha je komplikována skutečností, že pro stanovení osobní expozice je nutné odebrat vzorky přímo z respirační zóny pracovníka. Pro tuto úlohu dosud není velký výběr možností a experimentální metody se stále vyvíjejí a testují. Slibnou alternativou je stacionární měření, kde jsou nejmodernější aerosolové spektrometry umístěny v blízkosti pracovního prostoru, a z jejich údajů lze skutečnou expozici pracovníka odhadnout. Pro kvantifikaci expozice je však vhodné kalibrovat on-line přístroje srovnáním se současným osobním odběrem.\n
|
host ::
RSS.